Degustace vína - díl IV.: chuť

09. března 2013 | Autor: | rubrika: Letem světem vínem

Po všem tom okukování a očichávání nastává konečně ona chvíle, kdy víno začneme ochutnávat, abychom zjistili, zda nás zrak ani čich nešálil a zda se chuť vína shoduje s tím, co již tušíme ze vzhledu a vůně vína.

Ale i poznávání vína skrze náš jazyk má svá pravidla, neboť prostým vypitím sklenky vína nejsme schopni odhalit všechny složky přítomné v jeho chuti.

Pokud se tedy s nějakým vínem seznamujeme po jeho chuťové stránce, je nejlepší první doušek v ústech důkladně poválet, aby přišel do kontaktu se všemi chuťovými buňkami. Pro dokonalost vjemu se doporučuje trochu krkolomný trik, kdy se mírně pootevřenými ústy nasaje troška vzduchu, aby se víno dostalo až do zadní části úst, kde se nachází výběžek čichového laloku. Osobně musím přiznat, že jsem pro tuto činnost ještě nenalezla ten správný grif (ale třeba jenom málo trénuji).

Tu správnou chuť vína tvoří především rovnováha mezi jeho sladkostí a kyselostí (především u bílých vín) a trpkostí (u červených vín).

Kyselost najdeme především u vín, která dozrávala v chladnějších podmínkách, což ovšem neznamená, že všechna vína ze severněji položených oblastí musí být nepříjemně kyselá. Naopak ta vína, kde je kyselost vyvážena sladkostí, v nás vyvolávají pocit svěžesti.

Kyselost převažující v chuti mladých bílých vín je také charakteristická pro vína, která jsou vhodná k archivaci, neboť kyselost s postupem času pomalu ustoupí a v popředí vynikne jejich ovocná chuť.

A to co bylo řečeno o kyselosti u bílých vín, lze vlastně říci v případě červených vín o tříslovinách, které na naše chuťové pohárky působí jako trpká složka vína. Není proto žádným překvapením, že červená vína dozrávající v chladnějším podnebí obsahují více tříslovin. A tak stejně se nemusíme lekat kvalitního červeného vína, které je ve svém mladém věku příliš trpké, neboť s přibývajícími léty třísloviny pomalu vymizí.

Mohlo by se tedy zdát, že nejjednodušší bude si vybírat vína, která jsou sladká a která v sobě nemají ani náznak po kyselosti nebo trpkosti. Pravda je ale taková, že chuť těchto vín je příliš fádní a nudná.

To, zda nám ale chuť vína opravdu vyhovuje (anebo zda to nebude právě náš favorit), poznáme až po spolknutí (případně vyplivnutí) zkoumaného doušku. Soustřeďte se proto na dojem, který po sobě víno zanechává v ústech. Při rozhodování o dalším osudu degustovaného vína Vám také může pomoci skutečnost, že chuť po obyčejných a nevýrazných vínech zmizí do pár sekund. Naopak opravdu výjimečná vína budeme v ústech cítit ještě i po půl minutě a pamatovat si je budeme třeba i léta.

 

Autor: Jana Zlámalová

Fotografie: Tomáš Pospíchal